Politici jsou pro naši, lidskou společnost, nepostradatelní. Jakkoliv by se to samozřejmě v případě některých z nich dalo stoprocentně zpochybnit, protože jsou tu i ti, bez kterých by nám bylo lépe. Ale v tomto případě způsobuje postradatelnost takových politiků nikoliv to, co mají za úkol, ale to, co skutečně dělají.
Když je nějaký politik neschopný nebo dokonce vědomě škodící, je samozřejmé, že bychom byli raději, kdyby zmizel v propadlišti dějin nebo šel do… někam jinam, ale to neznamená, že by se na jeho postu nehodil někdo lepší, někdo, kdy bude dělat to, co se dělat má.
Každý z nás lidí totiž umí a zvládá něco jiného. Někdo umí dělat to a někdo zase ono. A aby naše společnost fungovala, je třeba někdo, kdo se postará, abychom v naší zemi, v našem kraji, okrese, obci nebo naopak v evropském či dokonce globálním měřítku úspěšně spolupracovali a nabízeli si navzájem to, co si můžeme nabídnout. Je potřeba někdo, kdo zajistí předpoklady pro slušné vztahy nás lidí, kdo zorganizuje záležitosti týkající se naší ekonomické situace, bezpečnosti a podobně. A je také potřeba někdo, kdo jednotlivé státy nebo jiné územní celky reprezentuje před těmi ostatními, a to pokud možno co nejlépe a co nejdůstojněji.
A k tomu všemu potřebujeme právě politiky. Bez nich bychom byli v těchto ohledech ztracení.
Jenže potřebujeme-li politiky, pak potřebujeme ty dobré. To je jasné. My voliči (a samozřejmě i nevoliči), kteří jsme pod nadvládou určitých politiků, totiž neseme na svých bedrech důsledky i jejich rozhodnutí a podle našich politiků, které jsme si zvolili, nás také posuzují lidé odjinud. A proto bychom si měli vždy vybrat takovou politickou reprezentaci, která nám nejvíce prospěje. Což je ale těžké. Protože většinu nám předkládaných kandidátů ve volbách neznáme, a jakmile se tito dostanou ke korytu, už se jich jen tak snadno nezbavíme.