Základem demokratického systému jsou bezesporu volby. V nich volíme do dané pozice kandidáta, který se nám zdá nejlepší. Ten, který získá nejvíce hlasů, onu pozici skutečně získá. To se zdá jako dobrý a spravedlivý systém, ovšem aby fungoval, je potřeba zajistit jeho spravedlivost a nestrannost, což není jednoduché. Naštěstí dnes již u nás máme zákony, které právě toto ošetřují.
Ty první se týkají období ještě před volbami. Jednoduše řečeno, je zakázáno si hlas kupovat, případně dávat někomu peníze za to, že bude hlasovat pro daného kandidáta. To samé platí i o nejrůznějších donucovacích prostředcích, kdy by mohli někteří lidé například vyhrožovat ostatním násilím, pokud by nevolili zrovna jejich člověka. Toto vše je velmi přísně postihováno, byť je bohužel pravdou, že se to v malé míře děje.
Dále je tu otázka anonymity hlasu, kdy by nikdo neměl vědět, pro koho jsme nakonec hlasovali. To je zajištěno pomocí plenty, přes kterou není vidět a kde dáváme svůj konečný hlas do obálky. A vzhledem k tomu, že náhradní lístky můžeme obdržet i u volební komise, pokud je například zapomeneme doma, nemůže skutečně nikdo vědět, jak jsme se nakonec rozhodli.
Další opatření se týkají uchovávání a počítání lístků. Ty jsou až do skončení voleb v zapečetěné urně, kdy se před sčítáním ještě kontroluje neporušenost pečetě. Na sčítání samotné pak dohlíží speciální zaměstnanci, kteří zajišťují, že počítání bude skutečně férové a že si komise výsledky nijak neupraví. A jak ukazuje případ z prezidentských voleb, kdy byly hlasy pro oba kandidáty v jednom okrsku při nahlašování výsledků náhodou převráceny, se na takovéto věci vždy přijde.
Na to, aby byly všechny tyto zákony dodržovány, pak dohlíží speciálně vybraní mezinárodní pozorovatelé. Ti jsou vybráni tak, aby neměli s danou zemí žádnou spojitost a byla tak zajištěna jejich absolutní nestrannost. To vše jsou ostatně také důvody, proč podvody u voleb prakticky neexistovaly. Kdyby totiž existovaly, nemusely by se kandidáti tak namáhat s předvolebními kampaněmi.