Vůbec nevím, jak to dělám, ale já snad každý měsíc mám rozbité auto. Abych se přiznala, tak vůbec nevím, co vždycky udělám, že se mi rozbije auto. Naposledy jsem měla něco s brzdami. Někdy jsem si řekla, že tohle mám snad jako pomstu, protože jsem dříve s partnerem měla různé partnerské problémy, ale za všechno jsem mohla já. A také jsem si to přiznala. Já samozřejmě věřím na osud, takže by se mi osud takhle mstil? Že by se mi stále rozbíjelo auto? Samozřejmě, že je to možná blbost, ale věřte, že absolutně nechápu, kam já stále na ty závady chodím, když jsem potom změnila automechanika, aby se mi na auto podíval také jiný automechanik, tak nový automechanik mi řekl, že tohle auto už je téměř na odpis, že tohle auto už patří někam do šrotu.
Byla jsem úplně v šoku, sice ano, auto jsem měla už pět let a také bylo z druhé ruky, ale říkala jsem si, že když s ním jezdím opatrně a jenom takhle hlavně po okrese, že se tomuto automobilu přece nemůže nic stát. Pán nový autoopravář mi řekl, že tohle auto bylo několikrát bourané a že je navíc zevnitř pod kapotou úplně plné rzi. Celé auto je rezavé! A protože já už nemám partnera a byla jsem sama, takže se mi vlastně nikdo nemohl dívat pod kapotu, nikdo mi nekontroloval auto.
Povím vám, že jsem toho potom opravdu hořce litovala. Potom jsem také litovala toho, že jsem partnera podvedla. Kdybych ho třeba nepodvedla, tak jsme spolu stále a auto by bylo v pořádku, protože můj partner je opravdu hodně pečlivý a na všechnu techniku anebo na automobil se dával vždycky opravdu hodně záležet. Také s ním jezdil každý rok do servisu, aby se vždycky na auto někdo podíval. Navíc také partner se umí lépe starat o své věci. Někdy si říkám, že jsem opravdu hloupá, že jsem to nechala dojít takhle daleko, že jsem přišla opravdu o perfektního partnera.